Nadpis naléhavé zprávy

Textový obsah zobrazované naléhavé zprávy, který je zobrazován přednostně před obsahem celého webového obsahu.

Textová verze | Mapa webu | Rejstřík
znak obce
Obec Žleby

Zehuby, Kamenné Mosty a Markovice

☰ MenuÚvod »Obecní úřad »Samospráva »Organizace a spolky »O obci »Ostatní »
O obci / Osobnosti


Osobnosti českých dějin

Generál Ing. Alois Eliáš s chotí Jaroslavou

Alois Eliáš * 29. září 1890 Praha - † 19. června 1942 Praha

Armádní generál, inženýr, Alois Eliáš se narodil v roce 1890. Když koncem roku 1919 byl velitel 21. pěšímu pluku v Čáslavi, tak se seznámil a později oženil s Jaroslavou Kosákovou, dcerou majitele usedlosti ve Žlebech.

Za život prošel mnoha důležitými, velmi náročnými a vysokými funkcemi. Později jako předseda protektorátní vlády se A. Eliáš, podílí na formování českého protiněmeckého odboje. Po sloučení složek domácího odboje byl činný i zde. A to přesto, že nacistům byla známa Eliášova činnost v ruských, a pak ve francouzských československých legiích, i to, že Eliáš byl zastáncem aktivní obrany v době mnichovské kapitulace.

Alois Eliáš funkci v protektorátní vládě přijal s plným vědomím rizika a nebezpečí pro jeho osobu. Byl si vědom toho, že spoluprací s nacisty pošpiní své dobré jméno. Uvědomil si, že se neobejde bez předstírané loajality. Přesto se takto rozhodl, jednak aby mohl podporovat vojenský protifašistický odboj, jednak proto, aby mohl zpomalovat germanizační a zrůdné snahy nacistů. Své, pro něho tragické rozhodnutí, vyjádřil slovy: „Nevezmu-li to, dostanou to lumpové, vezmu-li to, oprátka mě nemine...”

Po příchodu R. Heydricha do protektorátu, se začal naplňovat jeho tragický osud. Generál Eliáš, přestože je gestapu podezřelý již od konce roku 1939, je zatčen 27. září 1941 a odsouzen k trestu smrti. Nacisti ještě nějaký čas váhali, ale v době heydrichiády byl 19.6.1942 nakonec nacisty popraven.

Jaroslava Eliášová

* 10. listopadu 1894 – † 9. srpna 1981

Jaroslava Eliášová
Manželka Jaroslava byla sama členkou domácího odboje, který nepřestala podporovat ani po manželově smrti i přesto, že žila pod dohledem gestapa. Odboj nepodporovala jen finančně, ale i jako kurýr. Za tuto činnost byla po roce 1945 vyznamenána československým válečným křížem.

Zásluhou Jaroslavy byl vytvořen osobní archiv generála Eliáše. Tento archív posléze posloužil k rehabilitaci a uznání zásluh.

Jako naše rodačka s láskou vzpomínala na své dětství, její Vzpomínky na Žleby a obsáhlejší Vzpomínky na léta 1917 – 1942 jsou toho dokladem.

Přestože byl Eliáš popraven nacisty za velezradu, po únoru 1948 ho komunisté paradoxně obviňovali z kolaborace s okupanty. Historiky byl označen za exponenta české buržoazie a zrádce národní věci. Eliáš si byl vědom, že pokud národ jeho činy ocení, bude to později. Dobu trvání odhadl téměř přesně na 50 až 60 let.

Později při obnově rodinné hrobky rodičů manželky Jaroslavy na hřbitově v Markovicích, bylo předpokládáno uložení ostatků i generála Eliáše. Nasvědčuje tomu vytesaný nápis jména generála A. Eliáše s daty narození a úmrtí. Na hrobě byla též jeho bronzová bysta, která byla v devadesátých letech vandaly hrubě poničena a zcizena. O tom, že k uložení ostatků generála Eliáše na hřbitov v Markovicích již nedošlo se dlouhá léta nevědělo.

Podle nových informací byla urna generála Eliáše od roku 1945 uložena manželkou v rodinné vile. Před svou smrtí, v roce 1981, uschovala urnu s osobní pozůstalostí generála k historikovi Tomášovi Pasákovi. Urny obou manželů se podařilo získat v prosinci 2005 Vojenskému historickému ústavu Praha, který inicioval jejich pietní uložení.

V neděli 7. května 2006 se uskutečnilo pietní uložení ostatků armádního generála Aloise Eliáše a jeho manželky Jaroslavy v Národním památníku na Vítkově.


Slavní žlebští rodáci

Jaroslav Auerswald

Jaroslav Auerswald *28. června 1870 - † 29. ledna 1931 Brno

V červenci roku 1889 vstoupil do divadelní společnosti Josefa Faltýse, kde zůstal do r. 1891. Pak přešel ke společnosti V. K. Jelínka (1891 - 1893) a později byl u společnosti R. Příbramského (1893 - 1899).

V témže roce byl u společnosti Choděrovy spolu se Spůrným a Rovenským, ale již v březnu podepsal smlouvu s ředitelem Fr. Lacinou, kterou se Auerswaldovi otevíralo Národní divadlo v Brně a to pro trojí rozsáhlou činnost: jako herce, malíře kulis i spisovatele. Tam pobyl od roku 1899 - 1906.

V sezoně 1906 - 1907 shledáváme se s Auerswaldem v Městském divadle na Vinohradech, v sezoně 1907 - 1909 u divadla Sdružených měst východočeských, od roku 1909 je zase zpět v Brně, kde zůstal činným až do úmrtí dne 29. ledna 1931.

Byl činným i literárně a napsal hru: „Před slunce východem” a „Divadelní vzpomínky”. Byl miláčkem českého Brna a zúčastnil se celoměsíčního turné po moravských městech s Ed. Vojanem. Mistr Alois Jirásek vděčně ocenil jeho umění o 40. výročí Auerswaldovy divadelní činnosti (1929).

Pamětní deska na rodném domě

O dva roky později (1931) rozloučil se již s ním za české Brno spisovatel Jiří Mahen. Popel jeho uložen byl v urně s bronzovou bustou Auerswaldovou na čestném místě v brněnském kolumbariu, vedle popela bratří Mrštíků.

Spisovatel Karel Tauš věnoval mu knihu: Jaroslav Auerswald profil umělce, člověka a jeho doby (Brno 1931, Moravia Press). Auerswaldovi krajané zasadili mu na rodný dům ve Žlebech (č. 167) bronzovou pamětní desku (r. 1931).

Ludmila Formanová

Ludmila Formanová *2. ledna 1974

Dětství strávila ve Žlebech, kam pravidelně jezdí navštěvovat rodiče a své blízké. V současnosti žije v Čáslavi. Vystudovala střední zemědělskou školu, dále na fakultě tělesné výchovy a sportu UK v Praze jednooborové studium zaměřené na atletiku.

Atletice se věnuje od základní školy pod vedením Jarmily Kratochvílové. V juniorském věku dosáhla na titul mistryně Evropy. Získáním zlatých medailí koncem devadesátých let se zapsala mezi nejúspěšnější světové sportovce.

Svůj osobní rekord na 800m je z roku 1999 v čase 1:56,56. První příčky vybojovala na MEJ San Sebastian 1993, HME Valencie 1998, HMS Maebashi 1999, MS Sevilla 1999. V budoucnu by se chtěla věnovat trenérství.



Profesor Jiří Konta

Jiří Konta*15. února 1922 - † 22. února 2017

Jiří Konta se narodil 15. února 1922 ve Žlebech. Koncem května roku 1942 maturoval na reálném gymnáziu v Čáslavi. Vystudoval na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde byl v roce 1952 jmenován docentem a v roce 1961 řádným profesorem sedimentární petrologie.

Prof. RNDr. Jiří Konta, DrSc., uznávaný mineralog a petrolog. Jeho dlouhodobé působení na Karlově Univerzitě jako pedagog a výzkumný pracovník bylo korunováno mnoha nevšedními vědeckými úspěchy, které se zapsaly do historie československé vědy. Působil jako děkan a profesor Přírodovědecké fakulty UK a byl zakladatelem moderního českého výzkumu o jílových minerálech.

V knize Slyšet své srdce, dokončené roku 2010, zachytil své vzpomínky na dětství, prožité s rodiči a sourozenci ve Žlebech. Je to výborně napsaný dokument o životě v našem malém městě v době před druhou světovou válkou. A jeho vyznání k rodnému místu. Náš život ve Žlebech byl nesmírně krásny, i když skromný. Vzpomínal i na léta strávená na čáslavském gymnáziu, pobyt na nucených pracích v Německu či věznění v koncentračním táboře Mauthausenu.

I přes náročnou pedagogickou a vědeckou práci rád navštěvoval své známé ve Žlebech, kde i v pokročilém věku se stále zajímal o dění v jeho rodné obci.



Josef Kratochvíl

Josef Kratochvíl *28. července 1878 - † 1. listopadu 1958 Praha

Syn zdejšího ředitele školy a historika Žlebů. Vystudoval přírodopis, matematiku a fyziku na pražské univerzitě, od roku 1899 byl asistentem profesora Vrby v Národním muzeu.

Od roku 1901 vyučoval na středních školách v Pelhřimově, Kladně a Praze. Roku 1920 se na Karlově univerzitě habilitoval z petrografie, roku 1924 zde byl jmenován mimořádným profesorem petrografie a ředitelem petrografického ústavu, roku 1928 profesorem řádným.

Josef Kratochvíl je autorem monumentálního celoživotního díla Topografická mineralogie Čech, které je přehledem mineralogické a montanistické literatury vydané v období od konce 18. do poloviny 20. století, vztahující se k jednotlivým lokalitám na historickém území Čech.

Karel Novák

Karel Novák *1. listopadu 1862 - † 28. srpna 1940 Klatovy

Slavný český loutkář, narozený ve Žlebech, jako syn hostinského na náměstí č. 64 (nyní „Hospůdka u Kosů”). V roce 1876, tedy ve 14 letech odchází z domova k Laštovkovi, jenž si ho vzal za schovance. Stal se dědicem Laštovky i jeho tradice.

Po českém venkově vykonal veliké buditelské dílo, zvláště v dobách probuzenských. Navštívil přes 500 měst, městeček i vesniček a do některých se vrátil až i 20kráte. Celkem od r. 1876 sehrál 15.000 představení loutkových. Byl zván také do hradů a zámků a i tam budil vlastenectví.

Od roku 1913 zakotvil trvale v Plzni, kde hrál nejprve pod záštitou Osvětového svazu a pak pro feriální osady. Současně tak dal základ proslulému plzeňskému loutkovému divadlu v jehož čele později stanul jeden z talentovaných členů souboru prof. Josef Skupa.

Od roku 1929 přijal nabídku Národní jednoty pošumavské a převzal řízení jejího loutkového divadla. V Plzni samé sehrál přes 2.000 her během 20 let.

Poslední jeho loutky jsou umělecké dílo řezbáře Alessiho, ale přes to mu byli nejdražší staré loutky Laštovkovy.

Jan Rulík

*26. února 1744 - † 6. března 1812 Praha

Svoji životní dráhu začínal Jan Rulík jako hudební skladatel, zpěvák a varhaník v pražských kostelích. Za zásluhy o rozvoj chrámové hudby byl jmenován i pražským měšťanem.

Seznámil se s českými vlastenci, především s V. M. Krameriem, a brzy patřil k nejčilejším buditelům českým, ke skupině lidových literátů, kteří prostřednictvím populární četby usilovali o vzdělání, zábavu i národní uvědomování českého lidu. Napsal či přeložil a upravil téměř půl stovky knih nejrůznějších literárních žánrů, určených lidovému čtenáři.

Národní snahy své doby nejvýrazněji vyjádřil ve spise Sláva a výbornost českého jazyka, kterým v roce 1792 vystoupil na obranu českého jazyka, a v pětidílném Kalendáři historickém (1779-1810), jakémsi pokračování známého stejnojmenného díla Daniela Adama z Veleslavína. Po Krameriově smrti se za nezletilého syna Václava Rodomila Rulík na několik let spolu s F. J. Tomsou ujal redakce jeho populárních novin.

Vlček J.: Dějiny české literatury, II, Praha 1951

Znak obceObecní úřad

Zámecké náměstí 67
Žleby
285 61

Úřední hodiny

Pondělí, Středa
8:00-12:00, 12:30-16:30

Kontakt

IČ/DIČ00236691
Datová schránkag6xa99q
E-mailpodatelna@ouzleby.cz
(c) Obec Žleby, napsal: Petr Vašíček, prohlášení o přístupnosti, přihlášení